Sanatorium

 Tento víkend byla možnost komentované prohlídky bývalého plicního sanatoria v Kostelci nad Černými Lesy. Jela jsem se tam podívat, protože jsem tam nikdy nebyla. 


Byla jsem překvapená velkou účastí zájemců o prohlídku. 



Do budovy jsme se nemohli dostat protože byl poškozený zámek a po několika pokusech se podařilo otevřít dveře.



A nastal šok. Všude bylo rozbité sklo z oken a nepořádek.


Oloupaná malba visela dolů jako krápníky



Vlivem zatékání jsou propadlé stropy


V místnosti rostou nálety, které žijí z omítky a zatečené vody




Malba sovětského vojáka


Divadlo ovládl Kájínek, nápis jsem vnímala až doma


Promítací místnost



Na balkon jsme lezli oknem, bála jsem se po tom chodit, ale prý je to bezpečné


Výhled na rozlehlý park 


Kotelna k areálu



Sprchy




Budovu jsem opustila jako první, vše působilo stísněně.


Roura je výfuk od záložního zdroje pro výrobu energie pro sanatorium


Ubytovna  lékařů a sester také opuštěná.



Ulice pojmenovaná po lékaři sanatoria

Na zřízeni nemocnice v Kostelci nad Černými lesy byl založen peněžní fond již v roce 1856 místním okresním soudcem rytířem Františkem Clannerem z Engelsnofenu. K vlastní stavbě ale došlo až v letech 1899-1900, kdy byly podle projektu zemského výboru Království českého postaveny první tři budovy na pozemku, který daroval místní mecenáš a čestný měšťan Rudolf Bergman. Nemocnice svoji činnost zahájila 27.  února 1901 a jejím vedením byl pověřen místní obvodní lékař MUDr. Libor Konečný (* 1860 - † 1925) s pěti zaměstnanci.

Od roku 1912 byla nemocnice dána do správy okresního úřadu Český Brod a za světové války v letech 1914-18 zde byl zřízen lazaret pro c.k. vojáky i válečné zajatce. Jelikož po vzniku Československa nemocnice již nevyhovovala svému účelu a byla také ve finančních potížích, v roce 1921 ji převzala zemská správa. Pod vedením doktora MUDr. Ferdinanda Trippé (* 1893 - † 1980) zde rv roce 1923 zahájila činnost Zemská léčebna pro počáteční TBC mužů se čtyřiceti lůžky. Díky úspěšným lékařským výsledkům, čistotě ovzduší a blízkosti hlavního města byla léčebna v letech 1937-1941 rozšířena o novou hlavní budovu s 200 lůžky ve funkcionalistickém stylu, kterou podle projektu architekta Františka Fialy stavěla firma stavitele a architekta Jana Svobody  pod stavebním dohledem Ing. Rudolfa Kočárka. Do roku 1951 se areál rozrostl o další stavby  (vrátnice, správní budova, stará ubytovna, zahradnictví ) architekta Jana Gillara a současně byl ukončen výkup pozemků do nynějších hranic. V roce 1955 bylo k hlavní Fialově budově přistavěno směrem do Kutnohorské ulice nové vstupní průčelí ve stylu sorela.

V letech 1955-71 patřilo sanatorium k nejlépe vybavenému ústavu v naší republice. V roce 1971 areál zabrala sovětská okupační armáda, na 200 pacientů a 100 zaměstnanců muselo sanatorium opustit. Do 7. června 1991 pak sloužilo jako nemocnice pro střední skupinu sovětských vojsk s velitelstvím v Milovicích. Nemocnice měla kapacitu 500 lůžek, včetně gynekologicko-porodnického oddělení. V tomto období byly v areálu vystavěny bytové domy pro zaměstnance a infekční čistírna odpadních vod. Po odchodu sovětských vojsk zůstal areál v neutěšeném a zanedbaném stavu. Část z celkového počtu původně 39 staveb se podařilo zprovoznit, jiné bylo nutné po sanačních pracích zakonzervovat, několik staveb bylo odstraněno. V jednom z pavilonů byl v letech 1990 - 2000 dětský rehabilitační ústav s 58 lůžky, jeho činnost byla ukončena v červnu 2000. V roce 2020 areál koupilo za 18 milionů Kčod Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových město Kostelec nad Černými lesy.

Areál má rozlohu 42 ha a nachází se na něm dnes 25 budov a rozlehlý lesopark.
zdroj internet

Video Sanatoriu bohužel není kvalitní

Dnes to bylo dlouhé a z mého pohledu hodně smutné, jak hospodaříme s budovami.

Vím, je to o penězích a přístupu lidí.

Pokud jste došli až sem, moje velká poklona. 

Pěkný den.


Komentáře

  1. Je neuvěřitelné,jak dopadne kdysi taková významná budova.Teď vypadá tak na natočení hororu.Tam bych asi na prohlídku nešla.Působilo by to na mě stísněně,možná i proto,že se tatínek roky v sanatoriích léčil.Z války si přivezl stíny na plicích.Pamatuji,jak jsme s maminkou za ním jezdily a přes bránu mu mávaly.Ráda jsem si ale početla.Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  2. Došla a ráda, Večernice. Smutné, ale moc zajímavé. Prostě urbex.
    Přeji hezké odpoledne. Helena
    https://sincerehelena.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Večernice, díky i za tento článek, za fotky, je to u nás, bohužel, nikoli neobvyklé, kolik zámků a jiných budov v zuboženém stavu?A ti, co to zničili a dopustili si vesele žijí bez známky studu.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  4. Je škoda, jak dopadlo kdysi prosperující sanatorium. I spousta zámků ale byla a je využita jako skoly, domovy důchodců a podobně. Napriklad hrad Veveří u Brna sloužil lesnické škole a musel být tedy i pro tyto účely upraven. Beton, dřevěné i zděné příčky, zničené podlahy...Naštěstí se mu věnuje jižpatřičná pozornost, ale mnohé je zniceno nenávratně.Zámky byly československou vládou rozděleny podle stavu v jakém je stát převzal do tří kategorií. 1. K prohlídce veřejnosti, 2. školy, internaty... 3. sklady...a tak i některé kostely. Je moc dobře, že se některé památky a budovy dočkají znovuzrození. Sanatorium mi ovšem připadá jako účelově ponechané jako svědectví dokud se nerozpadne.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky