Viadukt Hranice

 Kamenný železniční viadukt, 

postavený v roce 1900 během pouhých pěti měsíců na trati Kolín – Rataje nad Sázavou firmou Ing. Osvalda Životského (též Žiwotski). Na stavbě se podíleli i odborní pracovníci z jižního Tyrolska.

Celková délka mostu je 109 metrů, nejvyšší výška nad dnem Polepského údolí činí 31 metů. Most je půdorysně esovitě zakřiven, má sedm půlkruhových oblouků o rozpětí 12 metrů, vyklenutých z pečlivě opracovaných pískovcových kvádrů z kutnohorského pískovce a žulových bloků z lomů u Lipnice nad Sázavou. Pilíře mostu jsou mírně kónické, vyzděné z drobnějšího kamenného zdiva, s kvádrovým obkladem. Přibližně uprostřed výšky jsou zpevněné kvádrovými věnci. V úrovni patek oblouků vystupují z pilířů kamenné konzoly, sloužící k osazení ramenátů pro bednění kleneb. Krajní opěry a konce náspu jsou obloženy kyklopským zdivem. Zábradlí je původní, železné. Kolejový svršek je osazen do štěrkového lože, odvodněného otvory ve vrcholcích kleneb. Izolace kleneb mostu byla provedena již při stavbě mostu tehdy moderní technologií cementovým potěrem a plstí napuštěnou asfaltem.

zdroj internet

Přístup k mostu je přes toto křoví a malá vyšlapaná cestička je snadno přehlédnutelná.

Ale co by fotograf neudělal pro dobrý záběr, že.

Na větvi černého bezu je obroušená kůra, jak se fotografové přidržují aby nesklouzli

Vlaku jsem se nedočkala a pokračovala jsem dál v cestě.

Výhledy na most zarůstají náletem a za pár roků nebude vidět.

Krajina je hnědá, chybí zelená barva, ale to si ještě počkáme.

Most u Hranic patří spolu s několika dalšími velkými kamennými železničními mosty k nejpůsobivějším a památkově nejcennějším objektům dopravního stavitelství na území středních Čech. Hodnotu mostu zvyšuje i fakt, že se dochoval ve zcela autentické podobě, bez novodobých modernizačních či rekonstrukčních zásahů a hlavně v dobrém technickém stavu. Most se navíc uplatňuje jako pozoruhodný krajinotvorný prvek v prostředí dosud nenarušeného romantického skalnatého údolí potoka Polepky.

PROHLÁŠENÍ ZA PAMÁTKU

Železniční viadukt byl 2. ledna 2009 prohlášen Ministerstvem kultury nemovitou kulturní památkou a zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 103404.

Vloni na podzim byl Den architektury na téma konstrukce. 

Objekty, které byly přístupné mě nezaujaly a chtěla jsem jet k tomuto mostu, ale časově mi to nevycházelo, až nyní. Myslím si, že tato konstrukce z roku 1900 je úžasná. 

Pod mostem jsem si snědla svačinu, vypila čaj a pokračovala posilněná dál.

Vlak přece jenom jel, ale já byla na cestě zpět.

Při hledání cesty k mostu jsem došla k osamělému mlýnu, 

který bude v dalším příspěvku.

Díky za návštěvu a mějte se fajn.