Kostel sv. Prokopa Sázava

 
Kostel sv. Prokopa v Sázavě.




Prvopočátky historie Sázavského kláštera se kladou k roku 1009. Tehdy se světský klerik Prokop z Chotouně u Staré Kouřimi rozhodl pro život poustevníka. Pobýval v jeskyni nedaleko dnešního Sázavského kláštera. Řada dalších jej v jeho způsobu života následovala, v lokalitě se tak vytvořila poustevnická osada. Osada byla přeměněna na benediktinský klášter v roce 1032. Klášter založil kníže Oldřich (1012 – 1034) na popud Prokopa, s nímž se setkal při lovu v místních lesích. Prokop se tak stal prvním opatem Sázavského kláštera.
Původní dřevěný kostelík postavený ve třicátých letech 11. století byl zasvěcen Panně Marii a sv. Janu Křtiteli. Další sakrální stavba vznikla v šedesátých letech 11. století – jednalo se o románskou rotundu sv. Kříže se čtyřmi apsidami. Půdorysy nejstarších památek Sázavského kláštera byly odhaleny během archeologických průzkumů v sedmdesátých letech 20. století.
Mnichové Sázavského kláštera se původně přikláněli spíše ke staroslověnské liturgii, udržovali styky zejména s Kyjevskou Rusí. Ke změnám dochází po Velkém církevním schizmatu v roce 1054. V důsledku situace došlo k definitivnímu rozkolu mezi západními katolíky a východní pravoslavnou církví. Poměry se tak mění i v Sázavském klášteře: do konce 11. století byl již zcela pod vlivem latinské církve.
Na konci 11. století byla obnovena stavební činnost. Dřevěný kostelík Panny Marie byl nahrazen románskou bazilikou s kryptou sv. Kosmy a Damiána, kde spočinuly ostatky sv. Prokopa, který byl svatořečen papežem Inocencem III. v roce 1204. Dále následovaly stavební úpravy klášterních budov.
K rozsáhlým gotickým přestavbám dochází v průběhu 14. století. Rekonstrukce probíhaly v několika etapách. První práce započaly roku 1315. V kostele byl rozšířen prostor kněžiště, uvažovalo se o zbudování trojlodí. Původní návrh byl však v druhé etapě gotických úprav změněn. Kostel byl stavěn jako stejnolodí halového typu. Na výstavbě se mimo jiné podílela i stavební huť Matyáše z Arrasu. Velkolepé dílo však nebylo nikdy dokončeno. Výstavbu přerušila špatná ekonomická situace kláštera a husitské války.
V následujících staletích kostel i s klášterem chátraly, v roce 1551 objekt zasáhl ničivý požár a stal se neobyvatelným. K barokním obnovám dochází až v roce 1667. Definitivní konec kláštera byl zpečetěn roku 1785, kdy byl zrušen následkem reforem císaře Josefa II. Klášterní kostel byl roku 1788 zasvěcen sv. Prokopovi a stává se kostelem farním. Klášterní komplex odkoupil roku 1870 Jan z Neuberka, který areál přestavěl na novorenesanční zámek. Bývalý Sázavský klášter byl zestátněn v roce 1951. Po archeologických výzkumech a restaurátorských opravách je přístupný veřejnosti.
zdroj internet






V chodbě nás vítala Panna Marie.


Nádherný oltář, který byl vyzdoben květinami po slavnostech sv. Prokopa


Svíce se sv. Prokopem.



Prohlídka je vedená i za varhanami a je vidět na vnitřek varhan.








Cílem nových architektonických prvků bylo podtrhnout staroslověnské kořeny Sázavského kláštera, v jehož skriptoriu zřejmě hlaholské zlomky vznikly.

Motiv hlaholských zlomků se opakuje i ve zrenovované kryptě na nově osazeném velkém kruhovém lustru, který také vznikl podle návrhu Studia acht. Jeho zásadním světelným efektem je trojice stínů hlaholských titulů spojovaných s třemi Božskými osobami (Otec, Syn, Duch svatý). Další část hlaholského textu mluvící o duchovním světle a smíření je na lustru patrná při pohledu zespoda.


Stíny jsou vrhány na zaklenutí klenby prosvětlením skleněných tabulek lustru. 





Mříž ve vstupním portálu chrámu sv. Prokopa, do které je vetknutý úryvek z liturgických textů známých jako Pražské hlaholské zlomky pojednávající o symbolice vody při křtu.


Kněz Method K. Klement je obnovitel slovanské Sázavy.


Kostel sv. Prokopa je součástí kláštera v Sázavě, více tady

Dnes bylo hodně čtení a obrázků.
Kostel sv. Prokopa je nádherné zrestaurovaný 
a vydala jsem se tam již podruhé si to více užít.

Nedávno šel dokument v televizi o této rekonstrukci "Nebe nad řekou Sázavou".

Díky za váš čas věnovaný tomuto článku.
Pokud budete mít cestu kolem, určitě se zastavte, stojí to zato.

Velké díky také za vaše komentáře a reakce na mé foto postřehy.

Krásné letní dny.




Komentáře

  1. Ráda jsem se tam prostřednictvím Tvých fotek podívala.
    Měj pěkný den !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavá reportáž. Kostel je krásný a ta nezastřešená část mi tak trochu připomíná chrámovou loď hradu Oybin. Hezký den přeji

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za zajímavou reportáž a fotky z kostela. Když jsme tam byli naposledy na prohlídce kláštera, byl zavřený...
    Ale i tak - je tam moc hezky.
    Posílám pozdravy, Večernice. Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Je to nádherné místo.Byli jsme tam,když to bylo v lešení a chci se tam znovu podívat až budeme u sestry a hlavně nebude horko.Hezký den

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky