Clam - Gallasův palác

Clam-Gallasův palác

Počátkem 17. století byl dům přestavěn na renesanční palác šlechtické rodiny Kinských, který po zavraždění Valdštejnova pobočníka Viléma Kinského v Chebu v roce 1634 císař zkonfiskoval a daroval císařskému generálovi Matyáši Gallasovi de Campo, pro kterého dům v letech 1685-1693 přestavěl Giacomo Antonio Canevalle v raně barokním slohu. 

Jeho vnuk Jan Václav z Gallasu v něm v letech 1690–1719 realizoval složitý architektonický projekt.

 Nejdříve přikoupil několik sousedních domů a parcel a na jejich místě dal vybudovat tříkřídlý barokní palác. Roku 1713 do Prahy povolal z Vídně císařského dvorního architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. 

Ten již roku 1714 dodal projekt (jehož výkresy a rytinu fasády později vydal knižně ve svazku svých návrhů). Stavba byla svěřena dvěma stavitelům, z nichž jménem je znám jen Tomáš Haffenecker. 

Současně byly zahájeny kamenické práce dvěma osově umístěnými mohutnými portály, s dvojicí gigantů (atlantů) a plastickými reliéfy Matyáše Brauna, kterými se palác řadí k nejpůsobivějším dílům pražského baroka.

 Vnitřek paláce je ukázkou velkolepého panského sídla svého budovatele.

 Palác byl v hrubé stavbě dokončen v roce smrti císařského diplomata a krátce neapolského místokrále, hraběte Jana Václava z Gallasu.

 Stavebník jej vybudoval jako symbol domácí reprezentace dvorské šlechty na nejvyšší úrovni bydlení vídeňského dvora.

Nynější podoba paláce pochází z let 1711–1715, kdy jeho tehdejší majitel rakouský diplomat hrabě Jan Václav z Gallasu hledal výraz pro reprezentaci českého patriota na nejvyšší úrovni soudobého stavitelství a oslovil jednoho z nejlepších evropských barokních architektů oné doby, Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Průčelí je omezeno úzkou ulicí, proto je členěno jen plochými rizality; bývá srovnáváno s klasicizující francouzskou architekturou Françoise Mansarta a přirovnáváno k dalšímu Fischerovu projektu, vídeňskému Zimnímu paláci Evžena Savojského. 

Sochařskou výzdobu obou osově symetrických portálů, stejně jako kašny a schodiště provedl Matyáš Bernard Braun se svou pražskou dílnou, 

kamenické práce vedl císařský dvorní kameník Giovanni Pietro della Torre.

Původní monumentální a reprezentativní pozdně barokní šlechtická rezidence od roku 1993 patří Magistrátu města Prahy. 

Po požáru Staroměstské radnice v květnu roku 1945 se zde usídlil Archiv hlavního města Prahy, 

jehož fondy, kanceláře i badatelny byly v letech 1990–2017 postupně zcela vystěhovány do nového areálu na Chodovci v Praze 4.

Od roku 1993 se uskutečnila částečná rekonstrukce interiérů. 

Nyní magistrát plánuje druhou etapu obnovy;

zatím tu pořádá různé kulturní a společenské akce, výstavy, odborné konference, 

ale i karnevaly a sály si lze najmout i pro privátní akce.

zdroj wikipedie

Hodinu a čtvrt čekání ve frontě na tuto nádhernou památku se vyplatilo.

Tolikrát jsem šla okolo, ale nikdy mě nenapadlo, že je tam schovaný takový skvost.

Až nyní se mi podařilo ho navštívit. 

Vše má svůj čas.

A to není konec, ještě nás čeká Palác Škodových závodů,

ale to až příště.

Mějte se fajn.