Čekání na Ježíška č. 12

Když údělem mých slok

Francesco Petrarca

Když údělem mých slok

je mluvit, jak mě nutí touha žhavá,

jež nutila mě vzdychat bez ustání,

Amor, jenž pobodává,

ať řídí jako průvodce můj krok

a skuje rýmy pro má horování —

ne však že sladkostí mi srdce raní

a roztaví. Chvěje mnou v obavách

cit v hrudi, tam, kam nevidí už jiní.

Řeč vzněcuje, zle činí…

Ani můj verš (já trnu a mám strach),

ač dřív to dokázal,

neutlumí ten požár v myšlenkách.

Ne — v zvuku slov div už jsem neroztál,

jako by člověk z ledu v slunci stál…

Pěkný den

Zde můžete nakouknout na loňský rok.

Rok 2023