Soos

  Přibližně 6 km severovýchodním směrem od Františkových Lázní

 je unikátní přírodní rezervace Soos. 

Dokonce se jí přezdívá český Yellowstone park.

Roku 1870 zde lékárníci Adolf Czernicky a Albert Günther, oba z České Lípy, vybudovali první solivárnu na výrobu slatinných extraktů.  Z důvodu chybějících financí pro rozvoj podniku ji koupila 1. lednu 1872, na radu svého komanditisty Heinricha Mattoniho, karlovarská firma Knoll & Cie. Pod jejím vedením vznikla roku 1873 nová továrna a starý solivar. Roku 1879 byla uzavřena první smlouva o dodávkách lázeňské slatiny pro Karlovy Vary. V březnu 1881 se stala výlučným vlastníkem továrny v Soosu firma Mattoni. 

Pro zavedení nových produktů se Mattoni začal rozesílat lékařům i balíčky s příslušným vzorkem. V 80. a 90. letech 19. století vyšla v odborných novinách řada článků vychvalujících Mattoniho slatinné preparáty. Mattoniho firma, jejíž obchodní zájem se intenzivněji soustředil na rozvoj lázní v Kyselce, svůj majetek nabízela k prodeji městům Cheb, Františkovy Lázně a Karlovy Vary. Dne 1. října 1904 zakoupilo Mattoniho firmu město Karlovy Vary. Solivar však na základě pachtovní smlouvy nadále, až do doby druhé světové války, provozovala firma Heinricha Mattoniho. Od počátku 20. století utvářela podobu Soosu také těžba keramických jílů. V nejbližším okolí byly otevřeny rozsáhlé lomy spojené úzkorozchodnými polními drahami s železniční tratí z Tršnic do Lubů, jejíž provoz byl zahájen v létě roku 1900. Po skončení první světové války se pak přidala ještě intenzivnější těžba křemeliny využívané tehdy v různých průmyslových odvětvích.

V osmnáctém a devatenáctém století probíhala v prostoru celé rezervace těžba rašeliny používané jako palivo nebo k lázeňským účelům. Během těžby se hloubily odvodňovací příkopy, jejichž účelem bylo snížení hladiny podzemní vody, a získaný materiál se odvážel po železničních vlečkách. V devatenáctém století se další těženou surovinou stala křemelina, ze které se vyráběly žáruvzdorné cihly a firma Mattoni z ní do roku 1936 vyráběla minerální soli a slatinný louh. Křemelina se naposledy těžila v padesátých letech dvacátého století. Na hranicích rezervace se nacházejí ložiska žáruvzdorných a pórovinových jílů, jejichž těžba v minulosti ovlivňovala chráněné území zejména vypouštěním důlních vod.Asi třetina území rezervace leží nad ložiskem hnědého uhlí, s jehož těžbou se kvůli ochraně minerálních pramenů využívaných ve Františkových Lázních nepočítá.

zdroj Wikipedie
 

Oblast historického Sooského lesa („Soos silva“) o rozloze 221 ha byla za Národní přírodní rezervaci prohlášena roku 1964. Jsou zde rozsáhlá rašeliniště a slatiniště, kde z takzvaných mofet – nazývaných také bahenní sopky – vyvěrá velké množství minerálních pramenů a čistý oxid uhličitý, který je ve vzduchu cítit.

 Naučná stezka je dlouhá 1,2 kilometru a vede po dně vyschlého jezera,

 kdysi dávno plného minerální vody.

 Zůstala zde po něm skutečně evropská rarita – takzvaný křemelinový štít. 

V areálu Soosu můžete navštívit geopark a muzeum Příroda Chebska, Příroda Soosu a Dějiny Země, expozici Ptačí svět Chebska a Záchrannou chovnou stanice pro poraněná zvířata.

Nejstarší ochranná opatření na území Soos se vztahují k Císařskému prameni, 

který byl roku 1877 prohlášen za veřejný léčivý pramen. V okruhu přibližně 1500–2000 metrů od něj bylo vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém byla zakázána těžební činnost.

První návrh na ucelenou ochranu území se objevil v roce 1887,

 ale navzdory tomu těžba surovin pokračovala. 

Návštěvu Soosu si můžete zpříjemnit 

projížďkou po muzejní úzkorozchodné dráze Kateřina. 

Svezou vás vláčky, které dříve vozily vytěžený kaolin. 

To byla procházka výjimečnou  přírodní rezervací Soos, 

která je zajímavá a poučná.

Díky za návštěvu

a mějte pěkný den.