Co najdeš, když zpomalíš?

 

Podzim se rozprostřel krajinou. Paleta malíře odkrývá nové odstíny

 červené, zlaté, hnědé a oranžové. 

Vzduch voní vlhkým listím, dozrávajícím ovocem a houbami, 

které se v lese objevují jako poklady čekající na objevení.

V troubě se suší šípky drobné červené korálky, 

které budou v zimě základem voňavého čaje plného vitamínů. 

Je to tichý rituál, kdy příroda sama nabízí lékárnu.

Rustikální mísa plná trnek, šípků, kukuřice, kaštanů a jablek. 

Každý plod je malým svědectvím o štědrosti přírody.

 Trnky svírají poslední kapky slunce, kaštany se lesknou jako čerstvě vyleštěné dřevo, 

jablka voní domovem.

Ve váze se třepotají poslední jiřiny – zachráněné před prvním mrazem. 

Houbové šílenství.

 Lesy ožívají houbaři s košíky, oči upřené k zemi. Hřiby, bedly, lišky… každý nález je malým vítězstvím. Houbové šílenství je tu, a s ním i vůně smaženice, která se line z chalup.

Ráno se krajina halí do mlžného závoje, jako by si příroda oblékla jemný šál z páry. 

Ticho je hlubší, zvuky tlumenější, a každý krok na vlhké trávě zní slavnostně. 

První šedivák se už přihlásil.

Ranní mlhy se plazí krajinou, první šedivák nás nutí sáhnout po teplejší bundě 

a listí pod nohama šustí jinak než v září.

Je to začátek nové sezóny plné vůní, barev a klidu. 

Příroda nám dává signál – je čas se naladit na její rytmus.