Přehled říjen 25

 Říjen se s námi loučí a já se opět ohlížím za uplynulým měsícem. 

Letos byl trochu jiný než obvykle. Turistických výletů bylo poskrovnu, ale o to víc jsem si užila kulturního života. Koncerty, výstavy a sportovní zážitky. Říjen mi připomněl, jak moc mě baví nechat se inspirovat uměním a atmosférou různých akcí.

Velkou část času mi také zabral podzimní úklid zahrady. Zazimování rostlin, hrabání listí, příprava na chladné měsíce. Práce bylo dost, ale ten pocit, když je vše hotovo,,

 je k nezaplacení.

A pak přišla nečekaná pauza, týden v posteli kvůli nemoci. Naštěstí to nebylo nic vážného a stejně rychle, jak přišla, se i odporoučela. Možná to byl signál, že je čas trochu zpomalit.

Říjen mi připomněl, že každý měsíc může být pestrý, i když jinak než jsme zvyklí. 

A že i klidnější chvíle mají svou hodnotu.

Olympijský víceboj 

Akce, která ukázala, že sport může bavit malé i velké. 

Atmosféra byla skvělá: smích, povzbuzení, zdravá soutěživost a hlavně radost z pohybu.

Ať už svítí slunce, nebo se z nebe snáší drobné kapky deště,

procházka podél Šembery má své kouzlo.

 Ticho lesa, šum potoka, barevné listí pod nohama, to všechno tvoří kulisu,

 která uklidní mysl a potěší duši.

Říjen mě zavedl i do míst, která znám, ale pokaždé mě něčím překvapí.

Procházka v okolí Albertova a ulicí U Apolináře byla jako malý návrat v čase. 

Staré budovy, klidné uličky, vůně podzimu, to vše tvořilo atmosféru, 

která mě donutila zpomalit a jen tak být.

Zastavila jsem se u kostela sv. Apolináře, prošla kolem univerzitních budov, 

pozorovala ruch i ticho, které se tu zvláštně prolínají. 

Toulání bez cíle má někdy největší smysl, člověk se nadechne, načerpá inspiraci 

a vrátí se domů s lehčí myslí.

V říjnu jsem se zúčastnila besedy s Romanem Vaňkem – jedním z nejvýraznějších popularizátorů české gastronomie. 

Zakladatel Pražského kulinářského institutu, autor více než desítky kuchařských bestsellerů.

Na setkání jsem upekla obyčejné buchty s povidly, chutnaly a rychle zmizely.

Říjen přinesl do krajiny zlatavý klid. 

Příroda začala mít pozlacenou barvu, listí stárlo a pomalu se snášelo k zemi.

 Každá procházka byla jako malý obřad, tiché šustění pod nohama, 

chladnější vzduch a světlo, které se měnilo do měkkých odstínů.

Inspirativní setkání se spisovatelkou a novinářkou Klárou Mandausovou v rámci cyklu Čtvrtky s knihou.  Autorka knih jako Když na horách svítá nebo Holky s voctem poutavě vyprávěla o své tvorbě, životních zkušenostech i o tom, jak se rodí příběhy, 

které oslovují čtenáře napříč generacemi.

Přípravy na Halloween, všude pavouci, kostlivci a dýně.

Po roce a půl proměna našeho potoka.

Revitalizovaný potok ukázal v celé své kráse. 

Jeho nové meandry se zrcadlily v podzimním světle, břehy osídlily první rostliny

 a voda si opět našla přirozenou cestu krajinou.

 Místo, které dříve působilo technicky a stroze, teď dýchá životem.

Na konci října jsem se vydala na hřbitovní turistiku

a po splněných povinnostech jsem jela na výstavu

 a objevila dosud nepoznaný kouta Prahy.  

A při této cestě jsem nakoukla do galerii Ethera, 

kde probíhá výstava In the in – between 

britského objektového umělce Christophera Johna Smithe.

Ač se zpočátku zdál klidný, říjen se nakonec rozvinul do pestré mozaiky zážitků.

 Kulturní akce, procházky, setkání, objevování nových míst i chvilky zastavení v přírodě, to všechno tvořilo inspirativní směs, která mě naplnila energií i klidem.

Listí opadalo, dny se zkrátily, ale nálada zůstala svěží.
 S říjnem se loučím s vděčností a těším se, co přinese listopad. 
Možná bude tišší, možná překvapí, ale určitě bude stát za to. 

citát:

Nikdo nezkopává o hory,
jsou to malé kamínky,
 které způsobují většinu zaškobrtnutí.
Vyhni se všem kamenům na cestě a zjistíš,
že jsi překonal horu.