Šembera

Po roce jsem se znovu vydala do údolí Šembery – místa, které mi pokaždé připomene, jak krásně se příroda mění v čase. 

Vítal mě nový přístřešek s komínem a ohništěm – ideální místo pro odpočinek a opékání buřtíků. 

U  parkoviště mě překvapilo nové hřiště určené pro posilování a protahování svalů. 

Skvělý doplněk pro turisty, kteří si chtějí rozhýbat tělo před výšlapem.

Vzduch voněl podzimem a některé stromy už začaly hrát teplými barvami.

Po deštích byla Šembera plná vody, její proud živě přeskakoval přes ohlazené kameny.

 Listy břečťanu se jemně vlnily po mechem porostlém balvanu, který vyčníval z vody jako tichý svědek času.

Na konci cesty mě čekalo další překvapení – nově opravená lávka Dr. Vacka.

Údolí Šembery se za ten rok proměnilo, ale neztratilo nic ze svého kouzla. 

Nové prvky zpříjemňují cestu, ale příroda tu stále hraje hlavní roli. 

Vlnící se voda, podzimní barvy a tiché šumění lesa mi připomněly, 

proč se sem tak ráda vracím.