Jak jsem řezala běžky a našla piliny
Když běžky odcházejí do věčných lovišť… plastů
Na podzim jsem se pustila do velkého úklidu skladu zahradního nábytku. A tam, v rohu, opřené jako dva staří kamarádi, stáli oni moje běžky. Padesátiletí veteráni, kteří se mnou kdysi brázdili zasněžené pláně. Jenže doba se změnila. Já už se na běžky nevydám a oni už dávno nepatří na sníh, ale spíš do muzea.
Rozhodla jsem se, že je čas se rozloučit. Jenže jak? Dlouhé lyže do popelnice prostě nenacpeš, ani kdybys je přemlouvala. Tak jsem vzala pilku na železo a pustila se do chirurgického zákroku. Čtyři řezy, trocha potu a pár slov, která by se v kostele říkat neměla.
A pak přišlo překvapení. Celý život se tvářily jako poctivé plastové běžky… a ony to byly slisované piliny v plastovém kabátku! Kdo by to byl řekl? Chvíli jsem váhala, jestli to není nějaký ekologický hřích, ale nakonec skončily v popelnici na plast. Snad mi to planeta odpustí.
Přiznávám, byly to okamžiky lehkého smutku. Tyhle lyže jsem dostala k osmnáctinám a odjezdily se mnou kus života. Ale co, službu udělaly, sněhu si užily a já si je teď už nechám jen ve vzpomínkách. A možná i v bicepsech, protože řezat běžky pilkou na železo není žádná legrace.
My máme běžky ve sklepě a teď už se na ně rozhodně nepostavím,ale ještě v důchode jsem na nich parkrát byla.Měli bychom je taky zlikvidovat,ale bude mi to líto.Ale co s nimi?My takové věci vozíme na sběrný dvůr.Hezký den
OdpovědětVymazatTaké jsem měla běžkové období, takže chápu tu nostalgii. Zaujala mě věta "akorát do muzea". To je právě to, co já občas dělám a jistě ne do Národního, ale nějaké menší oblastní to rádo přijme. Mám s tím zkušenosti, jen jasně, dá to víc práce než hodit do "pudlice".
OdpovědětVymazatU jedné šikovné paní ze Slovenska jsem na blogu viděla krásnou zimní dekorací ze starých lyží. Ale to je na venek, domů by se mi nevešla 😊. Jinak jak píše paní Jitka - sběrný dvůr. Hezký den přeje Eva z Ostravy
OdpovědětVymazatMoje běžky jsou už docela hodně roků na polici v garáži. Nepřekáží, tak tam jsou. Když si vzpomenu jak jsem si je nesla nové městem domů. Spousta lidí mne zastavovala, kde jsem je koupila- tenkrát byly nedostatkové zboží. Přivezli mi je moji kolegové z práce z nějaké jejich služební cesty po republice :-). No, už je to jen vzpomínka.
OdpovědětVymazatHezký den !
Hanka