Mapa ve sněhu

Čerstvý sníh má zvláštní schopnost vyprávět příběhy.

 Stačí se zastavit, rozhlédnout a dívat se pozorněji. Dnešní procházka je o stopách,

 které někdo či něco zanechalo, a o tichých příbězích, které se v nich skrývají.

Stopy po pneumatikách aut a kol narušující jinak jemnou strukturu sněhu. 

I ony mají svůj příběh: ranní cesta do práce, návrat domů, krátká zastávka u lesa.

 

Na bílém povrchu se proplétaly stopy po běžkách, rovné a rytmické, jako kdyby kreslily do krajiny linky klidu a soustředění. Kousek dál se objevily lidské stopy, někdy pravidelné, jindy rozverné, jako by jejich autor spěchal, zastavoval se nebo se jen tak loudal zimní krajinou.

Zvířecí stopy.

Jemné otisky tlapek, které běhaly v lese. 

Každá stopa byla malým tajemstvím, pozvánkou k domýšlení příběhu, 

který se odehrál jen pár hodin předtím.

Na závěr mě zaujal zasněžený poklop kanálu. 

Teplý vzduch z průduchů vytvořil na jeho povrchu zvláštní mapu roztátých míst. 

I to je stopa civilizace.

Dnešní „foto stopy“ tak nejsou jen obrázky ve sněhu. 

Je to mapa ve sněhu a drobné zimní kapitoly, které stojí za to číst a všímat si jich.