Masopust

Letos jsem si řekla, že masopust nechci jen tak „minout“, ale opravdu ho zažít. 

A povedlo se. Ve vedlejší vesnici se totiž konal průvod, který měl všechno, co k pořádnému masopustu patří: hudbu, masky, zastávky u domů s pohoštěním a hlavně tu správnou uvolněnou náladu, která člověka vtáhne, i kdyby se bránil.

Průvod se sunul ulicemi, tu a tam se zastavil, aby si masky zatančily, posilnily se 

a popovídaly s domácími. A že bylo z čeho vybírat,  koláčky mizely rychlostí světla 

a alkohol na zahřátí také byl.

Letos se navíc poprvé podřízla loňská májka. 

Její věnec, už pěkně vysušený, se stal předmětem dražby. 

A světe div se, nový majitel ho vydražil za 500 Kč. 

Inu, tradice je tradice.

Před hotelem, kde průvod končil, se odehrál ještě jeden tradiční akt. 

Řezník honil kobylu, aby ji „zabil“, ale jak už to bývá, rum se cestou vypil a byla k dispozici jedině mandlovice, která ji dokázala zázračně oživit. 

Diváci se bavili, kobylka se kroutila a řezník funěl, prostě klasika.

Vyhlášení masek bylo napínavé skoro jako olympiáda.

V dětské kategorii zvítězila roztomilá žabka, která místo medaile dostala korále z párků.

No dámy, která z vás má takový šperk

V dospělé kategorii triumfovala čtveřice starých babek s francouzskými holemi. 

Ty si hrdě odnesly korále ze špekáčků a že jim slušely.

Masopustní průvod skončil, ale veselí rozhodně ne. 

V hotelu se rozjela večerní zábava, kde se podávaly jelítka, jitrnice, tlačenka a pivko, 

které mělo říz jako správné masopustní osvěžení.

A tak jsem si letos masopust užila naplno: s hudbou, smíchem, tradicemi a skvělými lidmi. Přesně tak, jak to má být.