Na zastávce

Cestou ze Slaného jsme s kamarádkami bloudily po autobusovém nádraží a snažily se najít správné stanoviště. Klasika: cedule nikde, orientace nula, zato autobusů všude dost.

A pak jsem ho uviděla.

Na jedné lavičce seděl muž, který evidentně čekal na svůj spoj. Seděl naprosto nenuceně, jenže gravitace měla jiný názor. Kalhoty mu sjely tak nízko, že nám nabídly výhled, o který jsme si opravdu neříkaly. Ano, přesně ten typ výhledu, který člověka zaskočí, rozesměje 

a zároveň přiměje přemýšlet, jestli by neměl raději koukat do země.

Říkala jsem si, že když se blíží apríl, vesmír nám asi posílá takovou malou humornou rozcvičku. Abychom byly připravené. A bdělé. A možná i trochu opatrné při pohledu směrem k lavičkám.

Takže pokud se vám v následujících dnech stane něco podobně nečekaného, berte to jako trénink. Apríl se blíží a zdá se, že letos začal o něco dřív.