Klarův ústav slepců

Slepecký ústav založil v roce 1832 Alois Klar, český Němec z Úštěku. 

Empírovou budovu s kaplí sv. Rafeela nechal postavit syn zakladatele Pavel Klar.

Kaple byla vystavěna podle projektu Josefa Krannera a vysvěcena roku 1838.

 Cenné fresky v apsidě představují Krista Soudce mezi Pannou Marií a sv. Janem, 

v prvním od oltáře na severní stěně Kristovo dětství, na jižní stěně Ukřižování následuje Vzkříšen a Nanebevstoupení Páně. Nad varhanami je vymalována sv. Cecílie a anděl s harfou.  Sochu archanděla Rafaela na hlavní oltář provedl Josef Max z carrarského mramoru, po zrušení kaple kolem roku 1955 byla přenesena do depozitáře Národní galerie v Praze. Busty zakladatelů Aloise a Rosiny Klarových z carrarského mramoru do nik po stranách lodi vytvořili roku 1842 v Římě Emanuel Max a jeho žák Josef Kamil Alois Böhm.  Busty Pavla Klára a jeho ženy Karolíny byly osazeny rovněž proti sobě po stranách lodi, ale až u kruchty. Kámen před hlavním oltářem kryje vstup do krypty, 

v níž jsou Alois a Rosina Klárovi pohřbeni. 

zdroj Wikipedie

Budova je v současnosti sídlem České geologické služby. 

Do konce 2. světové války sloužila jako Ústav pro zaopatření a zaměstnání dospělých slepců v Čechách, později Klarův ústav slepců. 

Pískovcové sousoší ztvárňuje sv. Václava s andělem, jak společně drží knížecí korouhev. Pravděpodobně vzniklo v dílně Matyáše Brauna kolem roku 1725. 

Bylo sem přemístěno v roce 1843 od bývalého kostela 

sv. Václava na Malostranském náměstí.

Česká geologická služba v prostorách chodby má umístněnou výstavu mineralogie