Černokostelecký Paďour

28. ročník  Černokostelecký Paďour

Na letošní 28. ročník Černokosteleckého Paďoura jsem dorazila s předstihem, a tak jsem cestou potkávala už přijíždějící účastníky závodu. Motorky, mopedy, stroje všeho druhu, každý měl svůj styl, svůj zvuk a hlavně svou náladu. 

Atmosféra byla od začátku skvělá.

Každý závod má své regule, a tak se nejprve všichni musí poctivě zaregistrovat. 

U stánku to žilo, někdo se smál, někdo ještě ladil stroj, jiný nervózně hledal startovní číslo.

Ceny pro vítěze už byly připravené a mezi nimi i jedna specialita:

dort pro závodníka, který skončí přesně na 28. místě. 

Když je 28. ročník, tak se to prostě musí oslavit stylově.

Jednou z kategorií jsou tradičně i masky, které vždy přinesou do závodu pořádnou dávku originality. 

Fantazii se meze nekladou a bylo to vidět.

A aby nebyla nouze o humor, pořadatel zrovna pokáral Fandu, že přijel na poslední chvíli. Fanda se omlouval, že prý ještě „plnil sud do přívěsu“. 

No, legrace musí být.

Pozor, je odstartováno!

Motory se smí startovat až po mávnutí praporkem, takže všichni napjatě čekali na ten správný okamžik. 

A pak už to jen zaburácelo.

Závodníci se vydali na 33 km dlouhý okruh za plného provozu.

 V jejich tvářích bylo vidět soustředění, nadšení i odhodlání.

 Jakmile zmizeli za zatáčkou, 

zůstal po nich jen lehký dým a ozvěna motorů.

Na vyhlášení jsem nečekala, ale i tak to byla skvělá akce. 

Přátelská atmosféra, humor, krásné stroje a nadšení všech účastníků,

 přesně to dělá Paďoura Paďourem.

PS: Dnes je fotek opravdu hodně, ale po tom horku, kdy jsem nikam nechodila,

 jsem měla už vyloženě fotografické abstinenční příznaky. 

Tak snad mi to prominete, objektiv se prostě musel zase nadechnout.