Ulítlá myšlenka

Ulítlá myšlenka nad oroseným kastrolkem

Dnes jsem z ledničky vytáhla velký kastrol. Nic zvláštního, říkáš si. Jenže po chvíli se začal krásně rosit, jako kdyby se snažil předvést, že i obyčejný kus kuchyňského nádobí má své estetické ambice. Malé kapičky se na jeho povrchu shromáždily, některé se spojily do větších, až nakonec vytvořily malý čůrek, který se vydal na dobrodružnou cestu dolů po stěně kastrolu.

A co že v tom kastrolu vlastně je? Rybízová šťáva, připravená na budoucí marmeládu. Polovinu si nechám na dětskou přesnídávku,

 až uzrají jablka, pustím se do dalšího domácího experimentu.

Je zvláštní, jak se člověk někdy zastaví u úplné maličkosti. Orosený kastrol, kapky vody, rybízová vůně… a najednou z toho vznikne malá fotografická myšlenka, která se tváří, 

že je mnohem důležitější než všechny úkoly dne.

Ale možná je to dobře. Možná právě tyhle drobné momenty dělají den o něco hezčí.