Čáslav divadlo a muzeum

V Čáslavi jsem byla v roce 2024 a na některé objekty nebyl čas.

Letos jsem jela prozkoumat další lokality Čáslavi 

 Čáslavské Dusíkovo divadlo má za sebou neobyčejně dlouhou a pestrou cestu. Od prvních ochotnických představení v radnici roku 1841, přes slavnostní otevření vlastního divadla 

v roce 1869, až po ničivý požár roku 1923, který vše zničil, jen proto, 

aby se díky neuvěřitelné solidaritě lidí znovu zrodilo o rok později.

V posledním desetiletí prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí, která jí vrátila původní krásu a zároveň ji vybavila moderní technikou. 

Jak se píše v dokumentu: „Divadlo se znovu stalo obdivovaným klenotem města.“

Dnes, po 155 letech, je Dusíkovo divadlo opět mladé, živé, hrdé a plné energie. 

A stále připomíná, že když se město spojí pro společnou věc, dokáže nemožné.

 

Městské muzeum v Čáslavi patří mezi nejstarší venkovská muzea v Čechách a už samotná jeho budova napovídá, že vzniklo s velkými ambicemi. Jednopatrový novorenesanční dům s výraznou kopulí, na níž se třpytí zlacená kopie Svatováclavské koruny, byl postaven roku 1884 přímo pro muzejní účely. Projekt ing. Františka Tetřeva a stavba Františka Skřivánka stála 23 000 zlatých, částku, kterou tehdy velkoryse uhradila Záložna čáslavská.

Do nového muzea byly přeneseny dvě významné sbírky: rozsáhlé přírodovědné kolekce Josefa Kaunického a archeologické, národopisné i numismatické sbírky spolku Včela Čáslavská. Obě složky fungovaly dlouho odděleně, až roku 1910 splynuly v jeden celek. Dodnes jsou vystaveny v původních vitrínách, takže návštěvník může nahlédnout nejen do historie regionu, ale i do způsobu, jak se sbírky prezentovaly v 19. století.

V roce 2018 byl mobiliář muzea prohlášen kulturní památkou – potvrzení toho, že čáslavské muzeum není jen sbírkou předmětů, ale také živým svědectvím o práci a nadšení několika generací.

Jediné mínus v muzeum byla otvírací doba. 

V 11 hodin za mnou slečna přišla, že mají polední pauzu.

Takže má prohlídka trvala půl hodiny a ještě jsem s ní smlouvala, že to nemám nafocené.

Tak šup, šup, není čas.

Sbírky mají opravdu pěkně připravené, popsané, nasvícené. 

Takové Národní muzeum v malém.

Čas jsem chtěla využít v galerii, ale měli polední přestávku do 14 hodin.

No tentokrát se moc nedařilo.

Tak jsem zašla do Stínadel na popraviště, ale o tom až příště.