Myšlenková zeď

Cestou na Vyšehrad jsem viděla tuto myšlenkovou zeď, 

já si ji tak nazvala.

„Nevím, co chci v životě dělat, jen vím, že ho chci mít alespoň trochu hezkej.“

Někdy máme pocit, že bychom měli přesně vědět, kam směřujeme, co chceme dokázat 

a jak bude náš život vypadat za pět nebo deset let. 

Jenže co když to vlastně vůbec není potřeba? Co když někdy úplně stačí vědět, 

že chceme žít dobře, po svém a tak, aby nám v tom životě bylo hezky?

„Těším se na všechno, co přijde.“

Jednoduchá věta. A přitom možná docela velká životní filozofie. 

Nevědět přesně, co přijde, a přesto se na to těšit. 

Nečekat, až bude všechno dokonalé, ale nechat se překvapit.

„Vždycky si ve svém životě uchovej malej kus šílenství a tajemství.“

Možná právě ten malý kousek šílenství dělá náš život zajímavější.

 Něco, co nedává úplně smysl. Něco spontánního. 

Něco, co bychom možná podle všech rozumných rad dělat neměli, ale právě proto to uděláme.

 A tajemství? To zase může být něco, co nemusíme všem vysvětlovat. 

Něco, co zůstane jen naše.

Možná není nutné mít na všechno odpověď. 

Možná nemusíme přesně vědět, co chceme dělat.

 Možná je někdy nejdůležitější jen vědět, že chceme, aby náš život byl hezký.

A taky se těšit na to, co přijde.

A občas si dovolit být trochu šílení. Bez vysvětlování. Jen tak.

Protože život je možná právě o tomhle.

 O cestě, na které občas potkáme zeď s pár větami a ony nám najednou řeknou přesně to, 

co jsme potřebovali slyšet.

Mějte pohodový den