Litoměřické ulice

 Dnes se projdeme ulicemi Litoměřic a budeme se dívat hlavně vzhůru. Právě tam totiž čeká spousta krásných detailů, které člověk při rychlé procházce snadno přehlédne.

Staré městské domy zdobí nádherné štuky, ozdobné římsy a nejrůznější architektonické prvky. Každý dům má trochu jinou tvář a společně vytvářejí půvabnou atmosféru historického města. Zaujmou také věže a věžičky, které vystupují nad střechami a dotvářejí charakteristické panorama Litoměřic.

V muzeu byl výstava o architektuře Litoměřic. Chtěla jsem se jít podívat a dveře byly zavřené. U vedlejších dveří označených jako administrativní kancelář stála starší paní "Kyselá", které jsem se ptala na výstavu, ale paní "Kyselá" byla tak protivná a nepříjemná, že  jsem to vzdala a výstavy se nedomáhala. Po celodenním chození po městě jsem už neměla energii na paní "Kyselou".

Červený dům vtěsnaný mezi dva domy, jakoby ho chtěli vytlačit dopředu.

V jádře pozdně gotický dům z 1. poloviny 16. století renesančně přestavěl v letech 1570-80 Ambrož (Ambrosio) Balli pro měšťanskou rodinu Mrázů z Milešovky. Jejich erb je vytesán na vstupním portálu a vyobrazen na dvorním průčelí, kde je i zčásti zachovalá původní renesanční malba. Později zde sídlil solní úřad, který byl označen znakem rakouského mocnářství, umístěným nyní v podloubí. Roku 1655 získalo dům město. Vnitřní úpravy pocházejí z roku 1695. V roce 1834 proběhla rozsáhlá přestavba, kdy byly sňaty renesanční štíty (podobné domu "U černého orla") a nahrazeny empirovým řešením průčelí. V roce 1877 bylo v přízemí umístěno první zdejší muzeum. Dům byl původně nazýván

 "Pod Bání" podle vyhlídkové věžice v podobě kalicha, připomínajícím tradici vinařství ve městě. Využívá se ho jako symbolu města. Dnešní úprava pochází z let 1950-55 a v domě sídlí městský úřad a městské informační centrum. V roce 1994 byla do průchodu vsazena náhrobní deska manželky původního majitele, Ludmily Mrázové. Restaurování desky prováděl ak.arch. Jan Staněk.

zdroj mapy

Dům U Matky Boží kde sídlí lékárna je zastíněn okolní výstavbou, což je škoda

Zajímavý kontrast nabízí starý pivovar a jeho nově opravená budova. Vedle sebe tak můžeme vidět stopy minulosti i citlivě obnovenou podobu současnosti. Právě takové kontrasty mám na procházkách historickými městy ráda, připomínají, že domy nejsou jen kulisou, ale mají za sebou svůj vlastní příběh.

O kus dál nás čeká starý, krásně opravený hrad. Z hradu zůstaly pouze hradby a tato budova byla dříve jako sýpka a nyní slouží jako muzeum pivovarnictví a vinařství.

Na rozdíl od zdobných měšťanských domů působí velmi stroze. Jeho jednoduchost a mohutnost jsou ale působivé právě tím, jak kontrastují s jemnými štuky, římsami a dekoracemi okolních domů.

Při procházce ulicemi mě přitahovaly věžičky. A že jich tam bylo.

Litoměřice tak při procházce odhalují mnoho různých podob. 

Stačí zvednout hlavu a začít si všímat detailů. 

A najednou zjistíme, kolik krásy se skrývá v ulicích, kterými bychom jinak jen prošli.