Noc literatury

 Letošní Noc literatury byla pro mě premiérou. A protože jsem si chtěla užít nejen samotné čtení, ale i atmosféru různých míst, vyrazila jsem hned na dvě zastavení.

Moje první cesta vedla do říčanské Čajovny, kde jsem se setkala se Zdeňkem Podhůrským. Jeho vyprávění nebylo jen o literatuře. Povídal o svých divadelních, spisovatelských i muzikálových aktivitách, ale také vzpomínal na svého otce, vášnivého loutkáře. 

Právě jeho loutky jsou dnes součástí stálé výstavy v Kladně.

Bylo příjemné poslouchat člověka, který má za sebou tolik různých uměleckých zkušeností a dokáže o nich vyprávět osobně a s nadhledem.

Součástí večera byla také ukázka z knihy Dáme vám vědět 

od švédského autora Jacoba Sundberga.

 Čtení bylo na opravdu profesionální úrovni a krásně zapadlo do komorní atmosféry čajovny.

Pak jsem se přesunula do Koloběhu, kde četla Martina Preissová ukázku z knihy

 Voda v jezeře není nikdy sladká italské autorky Giulie Caminito. 

A bylo to nádherné čtení.

Martina Preissová se po přečtení přiznala, že si text musela předem pečlivě připravit. 

V knize je totiž mnoho postav a při prvním čtení se v nich trochu ztrácela. Pomohlo jí proto zvýraznit si jednotlivé osoby, aby se v příběhu lépe orientovala.

Právě takové drobnosti mě na podobných literárních večerech baví. Najednou člověk nahlédne nejen do samotného textu, ale i do práce toho, kdo jej přednáší.

Po čtení následovala krátká diskuse o knihách, herectví a divadle. Bylo to příjemné zakončení celého setkání.

Moje první Noc literatury tedy rozhodně nezklamala. 

Dvě různá místa, dva různí interpreti, dva příběhy z evropské literatury

 a pokaždé trochu jiná atmosféra.