Radobýl

Radobýl je neovulkanický vrch v Českém středohoří, který se tyčí severně od Žalhostic a západně od Litoměřic. Má nadmořskou výšku 399 metrů a jeho dnešní výrazná silueta je do značné míry výsledkem těžby.

Vrch leží v chráněné krajinné oblasti a část území je chráněna jako přírodní památka. Cenné jsou zdejší suché trávníky, skalní společenstva i geologické profily. Daří se tu vzácným rostlinám a živočichům a při troše štěstí tu můžete narazit i na zajímavé druhy motýlů.

Na vrcholu stojí ocelový kříž, který nahradil původní litinový.

Radobýl mapa

Na Radobýl jsme tentokrát úplně nedošli. Samotný vrchol jsme nepokořili, v noci pořádně pršelo a terén byl místy hodně kluzký, strmý a ne zrovna ideální pro pohodovou procházku. Nechtěli jsme riskovat zbytečný pád, a tak jsme si výstup na vrchol nechali na někdy příště.

O výhledy jsme ale nepřišli. Už od paty Radobýlu se před námi otevřely krásné pohledy do krajiny Českého středohoří. Pod námi se rozprostíralo Žernosecké jezero, v dálce byly vidět Lovosice a samozřejmě nechyběl pohled směrem k Litoměřicím a údolí Labe.

Žernosecké jezero

Lovosice

Radobýl je spojený také s Karlem Hynkem Máchou. V roce 1836 si zde všiml požáru v Litoměřicích a vydal se městu na pomoc. Do Litoměřic doběhl vyčerpaný. Po napití vody zřejmě onemocněl a krátce nato zemřel.

S Máchovým příběhem se tak Radobýl pojí nejen jako místo krásných výhledů, ale také jako místo jedné z posledních dramatických kapitol života slavného českého básníka.

Richard a další stopy historie

Kousek severně od Radobýlu se nachází důl Richard. Za druhé světové války byl využíván jako podzemní továrna a později se stal úložištěm radioaktivního odpadu.

Když člověk prochází krajinou kolem Radobýlu, snadno může mít pocit, že jde jen o krásné kopce, vinice a výhledy. Pod povrchem i v okolí se ale ukrývá poměrně silná stopa historie.

Radobýl neleží uprostřed vinic náhodou. Okolí Litoměřic a Žernosecka patří k tradičním vinařským oblastem a začátek podzimu je ideální čas na jednu důležitou turistickou disciplínu – hledání burčáku.

Takže plán byl vlastně jednoduchý: trochu se projít, pokochat se výhledy, nezlomit si nic na mokrém Radobýlu a potom najít nějaký ten poctivý burčák.

Vrchol jsme sice tentokrát nepokořili, ale výlet rozhodně stál za to. A protože podzimní vinice mají své kouzlo, možná byl burčák nakonec stejně důležitější než těch pár metrů, které nám k vrcholu chyběly. 

Příště se sejdeme u burčáku