Když se podzim rozjede

Tak jsem si říkala, že podzim bude letos takový poklidný. Člověk si bude pomalu popíjet čaj, občas zamete listí a bude se kochat barvami.

No… tak ne.

Začala mi U3V, na zahradě se objevili řemeslníci, kteří přišli udělat plot, o víkendu byl výlet a mezitím už je nejvyšší čas začít zahradu pomalu připravovat na zimu. Nějak se toho na mě navalilo víc, než jsem si objednala. Takže žádné zdržování. Ať to frčí!

Každý den cestou do práce chodím kolem vína, které se rozhodlo předvést, co umí. 

Listy už mají všechny odstíny červené.

Je to vlastně až kýč.

Příroda už vytáhla paletu a začíná míchat barvy. A podle všeho se letos rozhodla nešetřit.

Tak jsem to samozřejmě cvakla. Protože když už člověk nestíhá, musí si aspoň dokázat, 

že si všiml, proč vlastně nestíhá. 

Takže zatímco já pobíhám mezi přednáškami, plotem, zahradou, prací a víkendovým výletem, podzim si jede svoje. Pomalu, barevně a naprosto bez stresu.

No, trochu mu závidím.

Ale jen trochu. Teď ještě musím stihnout všechno ostatní.