Sv. Václave ...

 

Svatý Václave,

vojvodo české země

nedej zahynouti nám ni budoucím.

Svatý Václave, vojvodo české země

Den české státnosti už je za námi. Letos jsem ale svůj příspěvek nestihla napsat včas. A tak přichází až o něco později. Možná to ale vůbec nevadí. Některé myšlenky přece nemusí být vysloveny přesně v den, který jim v kalendáři patří.

Svatý Václave, vojvodo české země,

kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!

Kriste eleison.

Ty jsi dědic české země,

rozpomeň se na své plémě.

Nedej zahynouti nám ni budoucím.

Tato slova známe snad od dětství. Zní v nich prosba, pokora, ale také hluboký vztah k zemi, v níž žijeme. K zemi, která má svou historii, své kořeny, své hrdiny i své bolestné chvíle.

Svatý Václav se stal symbolem české státnosti dávno předtím, než vznikla Česká republika 

v dnešní podobě. Jeho jméno se po staletí vrací v okamžicích, kdy si připomínáme,

 odkud pocházíme a co jsme jako národ dokázali uchovat.

Nedej zahynouti nám ni budoucím.

Možná právě tato věta má i dnes zvláštní sílu. Není jen připomínkou minulosti. 

Je také otázkou, co předáváme těm, kteří přijdou po nás.

Co jim zanecháme?

Jakou zemi?

Jaké hodnoty?

Jaký vztah k vlastní historii, jazyku, tradicím a svobodě?

Státní svátek není jen dnem volna. Je příležitostí si uvědomit, že věci, které dnes považujeme za samozřejmé, samozřejmé být nemusí. A že každý z nás svým způsobem spoluutváří podobu země, kterou jednou předáme dál.

Možná tedy nevadí, že tento text přichází až po svátku.

Den české státnosti sice skončil v kalendáři, ale připomínat si, kým jsme a odkud pocházíme, můžeme kdykoli.

Svatý Václave, vojvodo české země,

nedej zahynouti nám ni budoucím.