Večer u rybníka

 Večer u rybníka

Bylo ticho. Jen občasné šplouchnutí ryby vyskakující nad hladinu narušovalo klid, 

který se rozprostíral kolem rybníka. 

Slunce viselo nízko nad obzorem, 

jeho teplé světlo se rozlévalo po krajině a kreslilo dlouhé stíny stromů, 

které se skláněly nad hladinou.

Stála jsem tam — jen já a cvičitelka loveckého psa.

 Ona soustředěná, klidná, s gesty, která mluvila víc než slova.

 Pes, napjatý jako struna, čekal na pokyn. 

Mezi námi se rozprostíralo ticho, které nebylo prázdné, ale plné významu.

 V tom okamžiku se svět zpomalil.

Byl to večer, kdy příroda mluvila tiše, ale jasně. A já jsem jí vnímala.

Cvičitelka loveckého psa působila jako někdo, kdo rozumí řeči přírody. 

Její pohyby byly klidné, přesné, a pes jí věnoval absolutní pozornost.

 Lovecký výcvik není jen o poslušnosti ,

 je to o důvěře, intuici a schopnosti spolupracovat bez slov. 

Každý povel, každý pohyb ruky měl svůj význam. 

Pes se učí sledovat stopu, aportovat, zůstat v klidu i v napětí. 

V tom tichu u rybníka bylo cítit, že mezi nimi existuje hluboké pouto, 

které vzniká jen skrze čas, trpělivost a respekt.

Pohodový den.