Dušičková pauza s výtvarným nádechem
Dušičková sezóna se začíná rozjíždět a já jsem zahájila svou tradiční hřbitovní turistiku. Mezi svíčkami, vzpomínkami a melancholií na podzimních stezkách mi nezbývá moc času na počítač ani blog.
Ale dnes si dáme něco lehčího kulturní odbočku, která se sice nekonala,
ale zaslouží zmínku.
Šla jsem okolo výstavní galerie v Nerudově ulici. Dvakrát jsem se otočila, dvakrát klikla pomyslným foťákem očí, ale dovnitř jsem nakonec nevešla.
Výstava zůstala za sklem, já za dveřmi. Ne že by mě nelákala jen jsem měla namířeno jinam.
Ale dnes si dáme něco lehčího kulturní odbočku, která se sice nekonala,
ale zaslouží zmínku.
Šla jsem okolo výstavní galerie v Nerudově ulici. Dvakrát jsem se otočila, dvakrát klikla pomyslným foťákem očí, ale dovnitř jsem nakonec nevešla.
Výstava zůstala za sklem, já za dveřmi. Ne že by mě nelákala jen jsem měla namířeno jinam.
Kam? O tom až jindy, slibuji.


Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatModernímu umění nerozumím a po pravdě ty nohy na zdi pod těmí nádhernými jemnými štuky a zdobeného vchodu mi přijdou dost škaredé...ale proti gustu...Přeji Ti klidné dny...
OdpovědětVymazatTa výstava vypadá docela děsivě. Nohy nad dveřmi by mne asi také moc nelákaly vstoupit.
OdpovědětVymazat