Roztoky u Prahy

 

Roztoky mě přivítaly nově opraveným vlakovým nádražím, které působí svěže a přívětivě. Hned od nástupiště vede přímý vstup s informačními cedulemi do zámeckého areálu, 

příjemné překvapení pro každého návštěvníka, který se vydá tímto směrem.

Fontána uprostřed parku stále fungovala. 

Podzimní nálada se promítla do celé procházky parkem, tiché šustění listí pod nohama a chladný vzduch dodávaly místu melancholický půvab.

Zámek sice zůstal zavřený, ale nádvoří bylo přístupné. 

Jeho oblouková architektura působí klidně a elegantně, a i krátká „ochutnávka“ tohoto prostoru byla vizuálně osvěžující. 

Zvláštní pozornost si zaslouží podchod pod kolejemi směrem do Tichého údolí. 

Proměnil se v galerii dětského výtvarného umění – stěny bez graffiti, 

plné barevných obrázků.

Závěrem můžu říci, 

že podzimní návštěva Roztok byla příjemným spojením historie, přírody a kultury.

 Muzeum Archevita nabídlo pohled do minulosti,

 zámecký park okouzlil klidem a barevností sezóny,

 a Tiché údolí dodalo procházce poetický rozměr. 

Roztoky tak potvrdily, že i krátký výlet může být bohatý na dojmy a inspiraci.