Nebeská křižovatka

V krajině stojí socha. 

Ne ledajaká, její hlavu zdobí zlatá koruna stromu, 

jako by příroda sama udělila člověku titul.

 Koruna není z kovu, ale z větví, listů a světla.

 Je to dar, ne trofej.

Nad ní se na obloze kříží bílé stopy po letadlech, jako nebeská křižovatka.

Znamení, že i v nejtišším koutě světa se děje pohyb. 

Cesty lidí, jejich touhy, návraty i odchody se protínají vysoko nad námi, 

zatímco dole stojí socha nehybná, bdící, zakořeněná.

Ten obraz je adventní v každém smyslu.

 Socha jako člověk, který se učí stát pevně.

Koruna stromu jako připomínka, že skutečná důstojnost přichází z přírody, z pokory. 

A křižovatka na nebi jako volání, že každý z nás má cestu, 

která se může protínat s cestou druhého.