Oko

 Oko v umění 

V obrazech, sochách i fotografii často hledíme do očí postav, které nás nutí ptát se: 

Co vidím?

Moderní umění si s motivem oka hraje a rozkládá ho, 

abstrahuje, proměňuje v kaleidoskop emocí. 

Ale i tam zůstává oko výzvou: dívej se pozorněji. 

Nejen na svět kolem sebe, ale i do sebe.

Advent je časem světla, které se rodí v temnotě. 

A oko bdělé, vnímavé, otevřené je nástrojem, 

kterým to světlo můžeme zahlédnout. 

V umění, v druhých, v sobě.

Oko bdí, když světla hasnou, 

v hlubinách ticha, v stínu času.

 Zrcadlí svět, i to, co skryto, 

v kapce slzy, v jiskře mýtu.

Vidí víc než jenom tvary,

 v duši čte jak v staré knize. 

V adventním čase, v čase víry, 

hledá světlo v lidské krizi.

Oko, to je brána, kruh i plamen,

 v něm se zrcadlí náš klam.

Ale i nadějné zření, 

že světlo přichází potichu a samo.