Smetana a výzva

Advent je čas očekávání, ztišení a návratu k hodnotám, které nás formují.

 Letos jsem se rozhodla věnovat každý den adventu jedné soše nebo umění, 

jako tichému zastavení, jako pozvání k zamyšlení nad tím,

 co v nás zůstává, když se svět kolem zrychluje. 

A kde jinde začít než u Bedřicha Smetany. 

Jeho hudba mi vždycky zněla jako domov. 

Smetana pro mě není jen skladatel. Je to hlas krajiny, řeky, měst i venkova.

Ať už stojíte před jeho sochou v Litomyšli, v Praze nebo jinde – zastavte se. 

Poslouchejte. Možná uslyšíte Vltavu.

Některé fotky jsou nové, jiné jste už možná viděli, 

ale snad mi to odpustíte, když je použiji pro malé adventní zastavení.

Všem návštěvníkům mého blogu přeju krásný advent.

Ještě přidávám měsíční výzvu.

----------------------

Nová měsíční výzva na prosinec jsou

Chlupaté věci

Není to jen chlupatá věc…To je můj Mikeš 

 Je to můj mazlíček, parťák, pan domácí, společník a trpělivá vrba (ale jen když má náladu). 5. května 2026 oslaví krásných 15 let. 

Zatím se drží statečně a na jaře, když se v něm probudí jeho milostné choutky, 

není k nalezení. Zmizí, a pak se celý vyčerpaný vrací zpátky ke své paničce. 

A to je přitom vykastrovaný (jak říkal můj muž: „chudák“).

Je to norská lesní kočka, nalezenec, který se u nás zabydlel a stal se právoplatným členem rodiny. Už dávno není jen „chlupatá věc“  je to osobnost, která mě učí trpělivosti, 

dává mi radost a připomíná, že i kočičí život může být plný překvapení.

To je norský lesní aristokrat

Jen to focení fakt nemá rád!!!