Stříbrná paměť stromu

 

Na okraji lesa u turistické stezky, stojí uříznutý kmen starého stromu.
 Jeho dřevo, kdysi živé a plné mízy, dnes září tichou důstojností.
Roky deště, slunce a větru mu vtiskly stříbrnou patinu,
 jako by se sám čas podepsal na jeho povrchu.
Z původního kmene se stala skulptura. 
Ne lidskou rukou, ale přírodou samotnou.
V jeho záhybech se zrcadlí příběhy jako kapitoly života,

 praskliny jako vzpomínky na bouře, mech jako ozdoba stáří.
Tato dřevěná socha nestojí na podstavci, 
ale přímo v zemi, ze které vzešla. 
Je připomínkou pomíjivosti i trvalosti.
 Darem, který zůstává, i když strom už neroste.

Člověk myslící pozitivně vidí neviditelné,

 cítí neuchopitelné

 a dosahuje nemožné.

 Winston Churchill