Bez rampouchů
Dnešní procházka mě zavedla k rybníku s jednoduchým plánem,
vyfotit rampouchy.
Mrazivé počasí tomu napovídalo, ale příroda měla vlastní scénář.
Rampouchy nikde, potok nezamrzlý a na jeho hladině se klidně odrážel osamělý strom.
Ten pohled měl zvláštní ticho, které se nedá zachytit jinak než osobně.
V okolí potoka jsem objevila krásnou zimní divočinu. Sníh pokryl břehy i rákosí, které se jemně sklánělo nad vodou. Kombinace bílé, tmavé vody a zlatavých stébel vytvořila atmosféru, která byla možná ještě působivější než očekávané rampouchy.
Na rybníku to ale žilo. Přírodní led využívali bruslaři a jejich pohyb dodával celé krajině radostnou energii.
Kontrast mezi klidem přírody a živostí na ledě byl překvapivě harmonický.
Někdy se vyplatí nechat se překvapit.
I když jsem nenašla to, pro co jsem původně šla,
odnesla jsem si domů fotografie plné zimní krásy, ticha i života.



Komentáře
Okomentovat