Bez rampouchů

Dnešní procházka mě zavedla k rybníku s jednoduchým plánem,

  vyfotit rampouchy. 

Mrazivé počasí tomu napovídalo, ale příroda měla vlastní scénář.

 Rampouchy nikde, potok nezamrzlý a na jeho hladině se klidně odrážel osamělý strom. 

Ten pohled měl zvláštní ticho, které se nedá zachytit jinak než osobně.

V okolí potoka jsem objevila krásnou zimní divočinu. Sníh pokryl břehy i rákosí, které se jemně sklánělo nad vodou. Kombinace bílé, tmavé vody a zlatavých stébel vytvořila atmosféru, která byla možná ještě působivější než očekávané rampouchy.

Na rybníku to ale žilo. Přírodní led využívali bruslaři a jejich pohyb dodával celé krajině radostnou energii. 

Kontrast mezi klidem přírody a živostí na ledě byl překvapivě harmonický.

Někdy se vyplatí nechat se překvapit.

 I když jsem nenašla to, pro co jsem původně šla, 

odnesla jsem si domů fotografie plné zimní krásy, ticha i života.