Ledový poklad na zahradě

 Rampouchy, přece jsem je našla.

Hledala jsem je u přepadu rybníka, protože tam obvykle visí celé řady ledových jehel.

  Tentokrát ale nic, jen tichá voda a holé větve. Až doma, u pergoly, mě čekalo překvapení.

Slunce svítilo na střechu, sníh pomalu povoloval, ale noční mráz si přece jen vzal zpět své místo. Na okraji střechy se vytvořily malé, štíhlé rampouchy, jemné. Na sněhu pod nimi byly vidět drobné stopy, jak led postupně odtával a kapky si razily cestu dolů.

Někdy člověk hledá daleko, a přitom to nejhezčí má přímo doma.

Není to nic moc, ale za pokus to stálo.