Vodopád

Měla jsem domluvenou schůzku a cesta vedla okolo Průhonického parku. 

Vyjela jsem o něco dřív, s představou, že si užiju první jarní květy: sněženky, bledule, ladoňky, krokusy. 

Před očima jsem měla bílé a modré ostrůvky mezi stromy, ale realita byla jiná. 

Jaro si dává na čas a po květech ani stopa.

Místo toho jsem došla až k přepadu rybníka Bořín. Polovina hladiny byla stále pokrytá ledem, jako by se zima nechtěla vzdát posledního slova.

 O to víc mě překvapilo, kolik vody přetékalo přes okraj. Vodopád byl nečekaně mohutný a vydával hlasitý zvuk

Pohled do údolí

Tady je vidět ledová krusta na hladině a odrazy z protějšího břehu.