Ruce

 Ruce jako každodenní nástroj, který bereme jako samozřejmost.

Při pravidelné kontrole v motolské nemocnici jsem procházela atriem, kde je umístěná plastika ruky. V tu chvíli mi došlo, jak moc jsou ruce v běžném životě zatěžované 

a jak zásadní roli hrají v každodenním fungování. Většinou si to neuvědomujeme, 

protože je používáme automaticky a bez přemýšlení, dokud se něco nepokazí nebo

 dokud o ně nepřijdeme.

Ruka v atriu

V atriu stojí ruka,

připravená k pohybu, vystavená pohledům.

Připomíná mi ty moje,

které pracují bez přestání.

Každý den je používám,

aniž bych o tom přemýšlela.

Drží foťák, píší slova,

zachycují svět kolem.

U plastiky si uvědomím,

že bez nich by to nešlo.

Že samozřejmost není samozřejmá,

dokud se na chvíli nezastavím.