Láska, nebo souboj?

 Když se dva milují a třetí jim do toho kecá

Na zahradní cestičce se dnes odehrála scéna, která by klidně mohla být v přírodopisné telenovele. Dva hlemýždi, zcela oddaní svému pomalému, ale zato velmi intenzivnímu soužití, se k sobě přilepili tak pevně, že by je nerozdělila ani letní bouřka.

Prostě láska na první dotek.

A pak tam byl on. Třetí. Ten, který se objeví vždycky, když ho nejmíň potřebujete.
Byl hned vedle, nenápadně, ale přesto tak, aby bylo jasné, že sleduje každý milimetr jejich romantického posunu vpřed. Občas se zavrtěl, občas natáhl tykadla, jako by chtěl něco říct… ale nakonec jen smutně přihlížel. Možná doufal, že se k němu přilepí taky někdo. Možná jen neměl co dělat. A možná prostě jen patřil k těm typům,

kteří se objeví přesně ve chvíli, kdy se dva snaží být sami.

A tak tam stáli: dva hlemýždi v objetí a třetí, který jim do toho „kecal“ už jen svou přítomností.

Příroda je někdy krutá, ale zároveň neuvěřitelně komická.

A hlavně – vždycky upřímná.
Možná bychom si z toho měli vzít ponaučení: když se dva milují, třetí má nejlepší šanci najít štěstí jinde.

Třeba o pár centimetrů dál.

.