Peklo

Pekelný trojúhelník aneb moje putování po místech s ďábelskými názvy

Když jsem začala připravovat tento příspěvek, uvědomila jsem si, že se už nějakou dobu pohybuji v jakémsi pomyslném „pekelném trojúhelníku“.
V Kostelci nad Černými lesy jsem prošla Peklovské údolí zde, v Sázavě jsem se zastavila u legendární Čertovy brázdy zde a zde, kterou podle pověsti vyoral sv. Prokop s čertem, a o prodlouženém víkendu jsem se vydala na naučnou stezku Peklo u Kolína.

mapa

NS Peklo u Kolína

Část trasy vede souběžně s rychlostní silnicí č. 38, ale hluk aut téměř neslyšíte,

 stezka je vedená pod úrovní silnice a zvuk se ztrácí nahoru. 

V jednom úseku jsou vysázené ovocné stromy, jinak je krajina divoká. 

Počasí bylo proměnlivé, těžké mraky se hromadily 

nad hlavou, ale vítr je vždycky rychle odvál a během chvíle bylo „vyfoukáno“.

Rybník Peklo a ferraty

Nad Pekelským mlýnem se rozkládá šestihektarový rybník Peklo, 

který existuje už od středověku.

A hned nad ním najdete něco, co by člověk v Polabí nečekal – Via ferratu Peklo.

Ferrata Peklo – délka 220 m, obtížnost C

Ferrata Školka – délka 35 m, obtížnost B

zdroj internet Via ferraty: Město Kolín

Pekelský mlýn 

První zmínky o mlýně sahají do roku 1417, kdy Ondřej Geschrey, dědičný rychtář Kolína, prodal štítarský dolní mlýn měšťanovi Hanuši Arbeitstükerovi. Mlýn tehdy nefungoval na mletí obilí, ale sloužil k lisování oleje.

Na přelomu 15.–16. století se mlýny staly součástí štítarského dvoru, u kterého stála i tvrz rodu Štítarských ze Štítar a později Smolíků z Radovesnic.

V roce 1588 koupilo štítarský dvůr město Kolín a Pekelský mlýn se stal obecním majetkem. Právě z této doby pochází první doložené použití názvu Peklo / Pekelský mlýn.

Zahrádkářská osada a vyhořelá chata

Stezka vede i skrz zahrádkářskou osadu, kde jsem narazila na vyhořelou chatu. 

Působila zvláštně, skoro jako memento mezi jinak poklidnými zahrádkami.

A tak jsem si uvědomila, že ačkoliv jsem se pohybovala v jakémsi pomyslném „pekelném trojúhelníku“, nic z toho nebylo skutečně pekelné. Spíš naopak.

 Každé z těchto míst má svůj vlastní příběh, atmosféru i zvláštní kouzlo, 

někde je to divoká příroda, jinde staré legendy, jinde zase nečekané překvapení 

v podobě ferraty nebo opuštěné chaty.

Peklo u Kolína, Peklovské údolí v Kostelci n.Č.L. i Čertova brázda v Sázavě mají jména, která budí respekt, ale ve skutečnosti nabízejí hlavně klid, krásu a trochu tajemna. 

A to je kombinace, kvůli které stojí za to se tam vydat.

NS Peklo začíná (nebo končí) u bývalé vodárenské věže, dnes rozhledny. 

Ale o té až v dalším příspěvku.

Zaslouží si vlastní kapitolu.