Bez konce a začátku
Bez konce a začátku
Výstava Bez konce a začátku představuje soubor děl, která vznikala během posledních několika let přímo v interiérech. Alžběta Jungrová přináší opět svůj originální přístup
k instalaci, kdy jsou fotografie tištěny na různé polopropustné materiály, pracuje s citlivou instalací snímků na odrazové plochy, průhledy či polopropustné materiály.

Fotografie Vás vtáhnou do nového světa představ, světa paralelní historie,
který reálně sice neexistuje, ale existovat může alespoň v našich hlavách
a dotváří v prostoru další vrstvu genia loci.
Výstava Alžběty Jungrové symbolicky navazuje na původní ženskou stopu,
která stála u zrodu vily.
Volmanova vila vznikla v roce 1939 jako vysněný domov pro Luďu Volmanovou,
dceru čelákovického průmyslníka Josefa Volmana.
Spolu se svým otcem zadávala architektům řešení a spoluurčovala dispozice funkcionalistické vily, v níž se od počátku prolínala architektura s uměním.
Právě zde chtěla vychovat své dvě malé děti a vytvořit moderní rodinné zázemí odpovídající duchu nové doby.
Svůj sen však mohla žít jen velmi krátce.
Po roce 1948 byla mladá rodina donucena domov opustit, odevzdat ho státu
a odejít do emigrace. Vila tak přišla o svou původní ženskou energii i rodinný rozměr
a na desítky let se proměnila v institucionální prostor, nejprve mateřskou školku,
později chátrající ruinu na okraji společenského zájmu.
V posledních letech se do ní vrací kulturní a společenský život a spolu s ním
i nová vrstva současného umění.
Od roku 2025 ji spoluutvářejí umělci z okruhu Trafo Gallery.
Podvečerní slunce, zlatá hodinka dodala celé komentované prohlídce zlatý punc
a ten správný umělecký zážitek.
Velká poklona před nápadem a realizací celé fotografické galérie.

Výstava fotografií na polopropustném nebo i propustném materiálu je velmi zajímavá. Měla jsem možnost už tuto techniku prezentace fotografií vidět na zámku v Kuníně, kde takto představují obnovu zámku. Stejný osud stihl v roce 1948 i rodinu textilního továrníka Stiasni v Brně. Jeho funkcionalistická vila je také moc krásná a výklad orůvodkyně až chytne za srdce. Podobných osudů je hodně. Je dobře, že se vily využívají alespoň ke kulturním účelům. Krasně jsi svou návštěvu zdokumentovala.
OdpovědětVymazat