Matouš Ulický Čáslav

Matouš Ulický: kněz, rebel a zapomenutý hrdina selského povstání

Příběh Matouše Ulického patří k těm, které české dějiny dlouho držely stranou. Přesto jde

o postavu, která v sobě spojuje odvahu, víru i zoufalství doby po Bílé hoře.

Ulický, kališnický kněz narozený kolem roku 1580, se stal jedním z duchovních vůdců selského povstání, jež v letech 1626–1627 zachvátilo střední a východní Čechy.

Po porážce stavovského povstání působil jako děkan v Čáslavi, odkud byl nakonec donucen odejít do emigrace. Když však roku 1627 císař vydal Obnovené zřízení zemské a definitivně zakázal nekatolické vyznání, Ulický se tajně vrátil. V lesích mezi Kouřimí a Čáslaví

se tehdy shromažďovaly stovky sedláků prchajících před robotními povinnostmi a násilnou rekatolizací. Ulický se stal jejich duchovním i morálním vůdcem – a spolu s Adamem Hodějovským vedl povstání, které během léta nabralo tisíce účastníků.
Sedláci plenili statky katolických pánů, postupovali přes Kouřim, Rataje, Český Šternberk až k Benešovu a Konopišti. Nakonec však byli poraženi na Neštětické hoře. Hodějovský uprchl, Ulický byl dopaden v Krchlebech a dopraven zpět do Čáslavi.

Jeho poprava 11. září 1627 byla krutým symbolem moci Habsburků. Ulický byl odsouzen

za podněcování rebelie, mučen, a nakonec veřejně popraven rozčtvrcením. Jeho tělo nesmělo být rok pohřbeno a mělo odstrašovat všechny, kdo by se chtěli vzepřít.

Dnes připomínají Ulického pamětní desky i pomník před kostelem sv. Petra a Pavla

v Čáslavi.

V literatuře se objevuje například u Jiráska v Temnu, a jeho osud inspiroval

i básníky 19. století.

Je to příběh člověka,

který se v temné době rozhodl postavit za víru a spravedlnost a zaplatil za to životem.

zdroj Wikipedie

Popraviště Stínadla v Čáslavi

Záběry z popraviště nejsou moc dobré, jsou hodně tmavé. Fotila jsem proti světlu.