Dětská zábava

 Jeden obrázek, tolik vzpomínek

Když jsem dnes odcházela do práce, otevřela jsem vrátka – a tam na mě čekala dětská kresba.

Nemohla jsem ji jen tak minout. Jsem totiž taková sběratelka malých záběrů se srdíčky, které nám život občas nečekaně postaví do cesty. A tak jsem ji samozřejmě musela vyfotografovat.

Při pohledu na barevný obrázek jsem si vzpomněla na svoje děti a později i na vnoučata. 

Jak rády kreslily křídami na silnici, když ještě stačilo vyjít před dům a z obyčejného asfaltu se rázem stalo veliké plátno. Domečky, sluníčka, panáčci, kytičky… a někdy obrázky, kterým rozuměly jen ony samy.

A pak jsem si uvědomila, jak moc se změnila doba.

Když jsem byla malá já, křídy jsme neměli. A vlastně jsme ani neměli vyasfaltovanou silnici. Před domem byla prašná cesta. Když jsme si chtěli kreslit, museli jsme si vystačit

 s tím, co bylo po ruce – klacíkem, kamínkem nebo prstem do prachu.

A přesto jsme se dokázali zabavit.

Možná právě proto mě ta dnešní dětská kresba tolik zastavila. Nebyl to jen obrázek na zemi před vrátky. Byl to malý most mezi několika generacemi. Připomněl mi moje dětství, potom dětství mých dětí a nakonec i chvíle s vnoučaty.

Jeden obyčejný obrázek.

A tolik vzpomínek.

Člověk někdy nemusí hledat velké okamžiky. Stačí otevřít vrátka a všimnout si toho, co nám život položil přímo před oči. ❤️