Čistírna odpadních vod v Bubenči

 Čistírna odpadních vod v Bubenči.

Výstavba Staré čistírny odpadních vod v Praze-Bubenči proběhla v letech 1901 až 1906 a jedná se o poslední článek systematické stokové sítě v Praze. Výstavba čistírny byla dokončena v roce 1906 a 27. června 1906 byl zahájen zkušební provoz. Vodoprávní kolaudace čistírny se konala ve dvou termínech v roce 1907 a 1908 a kolaudační výměr byl vydán 15. ledna 1909. Celkové náklady na stavbu čistírny vč. technologie byly 2 331 778 K (rakouských korun). Projekt kanalizace i návrh technických parametrů čistírny vypracoval stavební inženýr britského původu sir William Heerlein Lindley. Areál sloužil jako čistírna odpadních vod až do roku 1967, kdy začala fungovat nová Ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově. Některé nádrže Staré čistírny odpadních vod se však používaly pro manipulaci s kalem až do roku 1983. Původní usazovací nádrže sloužily ještě na počátku 80. let 20. století jako manipulační jímky na kal z nové čistírny. V roce 1991 byl areál prohlášen za kulturní památku, v roce 2010 za národní kulturní památku a od roku 2016 kotevním bodem ERIH.

Parovod

Cihly mají kulaté rohy

Vše je vyzděné z cihel, které jsou dvakrát pálené 

Větrací světlíky

Proces mechanického čištění odpadní vody se v bývalé pražské čistírně odpadních vod dělil na tři hlavní části. Splašky nejprve protékaly tzv. mřížovím, tedy pevnými česlemi, kde docházelo k odstranění hrubých nečistot, které se následně ručně stíraly.

 Dalším stupněm bylo usazování štěrku a písku v lapáku písku o délce 34 m, délce 12 m a o užitečné hloubce 5–6 m. Písek se následně odčerpával pomocí pískové pumpy do pračky písku. 

Konečným stupněm čištění bylo usazování jemného kalu v 10 usazovacích nádržích dlouhých 87 m, širokých 5,52 m a hlubokých 2,7 m a jeho odčerpávání kalovými čerpadly do kalojemů na Císařském ostrově popř. přímo do kalové lodi. Kalová loď sloužila k dopravě kalů pro využití jako hnojiva. K dalšímu strojnímu vybavení čistírny patří dva parní stroje a kotle. 

Jako hlavní zdroj energie sloužily do 20. let 20. století, kdy v čistírně došlo k elektrifikaci a dále už byly využívány jen pro protipovodňová čerpadla. Čistírna byla vybavena také zařízením pro zlepšení sedimentace dávkováním vápenného mléka popř. síranu hlinitého a zařízením na případnou dezinfekci odpadních vod v případě epidemie. Dávkování chemikálií však nebylo patrně provozováno. 

Zvýšený přítok odpadních vod po vytvoření Velké Prahy vyvolal potřebu modernizace čistírny, která proběhla v roce 1927. Cílem bylo zvýšení kapacity čisticího procesu, kdy byla postavena nová česlovna s již strojně stíranými česlemi typu DRORR, nový trojdílný lapač písku a další čtyři usazovací nádrže. V roce 1928 pak byla prodloužena trať polní dráhy pro dopravu materiálů na Císařský ostrov. Další rekonstrukce proběhla v roce 1947, ale čistírna již v té době kapacitně nestačila a část vody odtékala nečištěná do Vltavy. Proto bylo v roce 1954 rozhodnuto o stavbě nové Ústřední čistírny odpadních vod Praha, která byla dokončena v letech 1966-1967. Nádrže Staré čistírny odpadních vod však byly využívány pro manipulaci s kalem až do roku 1983.

Mechanické hrábě na odstraňování hrubých nečistot (větve, papíry)

Vozík na odvážení nečistot z kanalizace

Kalové čerpadlo

Parní stroj

Kotelna na výrobu páry

Tentokrát jsem šla s kamarádkou na vycházku do Prahy a protože bylo horko, tak jsme zašly do podzemí, kde bylo příjemně.

První prohlídka byla v 10 hodin a já si myslela, že nás bude jenom pár zájemců, ale ono se nás sešlo 30 zoufalců, kteří měli zájem jít do kanalizace!

Ještě nás čeká lodička vodním kanálem a protože je fotek hodně tak pokračování bude příště.

Děkuju za váš zájem a také za návštěvu.