Lata Brandisová
Marie Immaculata „Lata“ Brandisová
(26. června 1895 Úmonín – 12. května 1981 Reiteregg, Rakousko)
byla československá dostihová jezdkyně, dosud jediná žena,
která zvítězila ve Velké pardubické steeplechase.
V roce 1937 se psala historie. V sedle klisny Normy překonala Lata Brandisová všechny překážky – doslova i obrazně – a jako první a dosud jediná žena zvítězila v nejtěžším dostihu evropského kontinentu, Velké pardubické steeplechase.
Šlechtična s vášní pro koně
Narodila se 26. června 1895 v Úmoníně do šlechtické rodiny Brandisových. Od dětství milovala koně a jezdectví. Spolu se svou sestrou Kristýnou trávila čas na zámečku v Řitce, kde se učily jezdit na koni a snily o závodech.
Proti předsudkům
V době, kdy ženy nesměly závodit, se Lata nevzdala. Poprvé se na startu Velké pardubické objevila v roce 1927, což vyvolalo poprask. O deset let později, 17. října 1937, se stala vítězkou – ve věku 42 let, v sedle desetileté klisny
„Šla jsem se svou milovanou Normou do padoku pro vítěze
a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí.“
vzpomínka na triumf v roce 1937

Osud po vítězství
Po válce přišla o rodinný majetek, zámek v Řitce se proměnil v drůbežárnu a Lata se sestrami žila v chatě bez elektřiny. Zemřela v roce 1981 v Rakousku, kde je pochována vedle své sestry Kristýny.
Odkaz, který žije dál
Její odvaha a odhodlání dodnes inspirují. Od roku 2015 se v Pardubicích pořádá závod "Cena Laty Brandisové" na její počest
„Nikdy jsem nepoznala takové štěstí.“
o pocitu, který ji zaplavil po dojezdu do cíle
„Tři čtvrtě slávy náležely koni.
Věřím, že Norma chápala chválu a lichotky, které se na ni sypaly.“
o své klisně Normě, s níž sdílela vítězství
Jak dopadne letošní Velká pardubická si musíme počkat do odpoledne.
Krásný článek. A Velká pardubická ve mně vyvolává i vzpomínky na tátu. Jako veterinář mě coby dítě brával do stájí a hodně v českém pohraničí i ke koním. Také jsem snila o jezdectví, ale těžká vada zraku vedla i k osvobození z tělesné výchovy, natož jezdectví. Ale čekal mě velký den, když táta byl mezi veterináři právě na Velké pardubické a já mohla jet s ním. Nejela jsem. Onemocněla jsem.
OdpovědětVymazatOsud paní Normy nebyl zrovna příznivý v poválečné době.
Děkuji za připomenutí odvážné ženy, která si to zveřejnění na blogu zaslouží! 👍
OdpovědětVymazat