Střechy

První sníh a střechy.

Napadl první sníh. Střechy se proměnily v bílé plátna, na nichž se kreslí geometrie zimy. Každý sklon, každý úhel, každá velikost se stává součástí zvláštní architektury.

Koruny stromů  jedny štíhlé jako prsty natažené k nebi, jiné košaté se vplétají 

do kompozice. Vzniká dialog mezi pevností střech a živostí větví.

Je to pohled, který se mění v obraz. Střechy se naklánějí, stromy se rozpínají. 

A sníh je tichý malíř, spojuje oba světy do jedné krajiny.

 Geometrie lidských staveb se prolíná s přírodou

 a dohromady vytváří krajinu, je to obraz.