Andělé s hydrantem

V adventním šeru se na rohu ulice objevil anděl. 

Ne ten klasický z pohlednic – tenhle měl zlaté křídlo lehce nakřivo a za zády mu čouhal hydrant. Jako by se schovával.

 Možná se styděl, že není tak vznešený jako jeho stín, 

který se na zdi protáhl do výšky

 a vypadal jako archanděl z barokního oltáře.

Vedle něj cupital mladý andělíček. Měl křídla ještě trochu rozcuchaná, 

jako by právě vylezl z peřin. 

„To je hydrant?“ zeptal se andělíček zvědavě.

„Ne, to je zkouška,“ odpověděl zlatý anděl.

 „Když se naučíš stát klidně i s hydrantem za zády, 

zvládneš i lidské adventy.“

A tak tam stáli. Jeden zářil, druhý se učil. A jejich stíny tančily po zdech domů, kde se právě zapalovaly svíčky.