Sochy času

V hlubinách země, kde světlo jen zřídka pronikne,

 vznikají sochy z přírodnin. 

Nejsou dílem lidských rukou, ale vody, vápence, usazenin a především času, 

který si s nimi pohrává jako trpělivý sochař

 

V jeskyních se rodí tvary, které připomínají postavy, tváře, závoje, oltáře. 

Kapka po kapce, století za stoletím, se tvoří něco, co v sobě nese ticho věků.

 V adventu, kdy se učíme zpomalit, naslouchat a čekat,

 jsou tyto přírodní sochy obrazem hluboké proměny.

Nejsou dokonalé. Jsou nepravidelné, pokřivené, někdy až podivné. 

Ale právě v tom je jejich síla. 

Vznikly bez spěchu, bez plánu jen působením živlů a času. 

A přesto v sobě nesou něco posvátného.

Možná právě v jeskyních se odehrává advent jinak. 

Ne v záři svíček, ale v temnotě, který se rodí v tvar.

 Ne v hlasech, ale v kapkách, které tvoří hudbu kamene.

 Sochy z přírodnin nám připomínají, že i bez lidského zásahu může vzniknout krása. 

A že čas, byť neviditelný, je mocný tvůrce.

Až se příště zahledíte do stalagmitu nebo stěny jeskyně, zkuste vnímat víc než jen kámen. Možná uvidíte sochu tichou, trpělivou, věčnou.

A to je advent.