Pod Jakubem

 

Kutná Hora údolí pod sv. Jakubem staršího

Když se řekne Kutná Hora, moje kroky většinou automaticky zamíří ke svaté Barboře. Asi už mám v nohách zabudovanou navigaci, která jiné cíle příliš neuznává. Jenže tentokrát jsem se rozhodla trochu zaexperimentovat a objevila jsem úplně jiný kout města. A víte co? Bylo to moc příjemné překvapení!

Vyrazila jsem podél Vrchlice, kde se cesta pomalu probouzí do nového kabátu. 

Zhruba polovina už je opravená a na druhé se ještě pracuje. Takže člověk chvílemi kráčí 

po novém a chvílemi si může připomenout, že na některé věci se zkrátka musí počkat. 

I cesta potřebuje trochu té péče, než se začne předvádět v plné kráse.

Pak jsem dorazila do Breüerových sadů. A tady se otevírá hotový dětský ráj! Klouzačky, kuličkiáda a spousta možností, jak pořádně provětrat energii, kterou děti zřejmě dostávají někde v tajných přídělech. V létě tu navíc tryská vodotrysk. Teď už měl po sezoně, byl vypnutý a zjevně se chystal na zimní spánek. Nedivím se mu.

 Po takovém parném létě si také zaslouží odpočinek.

Já jsem pokračovala dál, proplétala se úzkými dlážděnými uličkami a postupně stoupala vzhůru. Kutná Hora má totiž zvlněný terén a člověk si říká, že se jen tak projde, a najednou funí do kopce.

A pak se přede mnou objevil kostel svatého Jakuba Staršího.

Krásný kostel, který jsem už nejednou viděla zvenčí. Jenže nikdy jsem se nedostala dovnitř. A tak jsem si dlouho myslela, že mám zkrátka smůlu na otevírací dobu. Možná zavřeno, možná nevhodná chvíle, možná nějaké tajemství, které obyčejnému návštěvníkovi zůstává skryto. Až dnes mi došlo, kde je zakopaný pes. Já totiž pokaždé stála u zadních dveří!

Ano, čtete správně. Opakovaně jsem dorazila ke dveřím, které byly zavřené, a opakovaně jsem odcházela s pocitem, že kostel je zkrátka nepřístupný. Ani jednou mě nenapadlo obejít ho kolem dokola a podívat se, jestli náhodou nemá ještě nějaký jiný vchod.

Člověk by řekl, že po tolika návštěvách už bude zkušenější. Ale kdepak! Někdy není problém v zavřených dveřích, nýbrž v tom, že si člověk vybere ty nesprávné a pak se jich drží jako klíště.

Takže jsem dnes učinila významný objev. Nejenže Kutná Hora nabízí krásná zákoutí i mimo tradiční trasu ke svaté Barboře, ale také jsem zjistila, že kostely mívají více než jednu stranu. Kdo by to byl řekl! 😄

Příště nakoukneme do kostela.