Ze zahrady

 

Podzim už se naplno hlásí o slovo a na zahradě je pomalu čas připravit všechno na zimu. I letos se při podzimním uklízení objevilo několik zajímavých okamžiků, o které bych se s vámi chtěla podělit.

Když jsem uklízela jiřiny do sklepa, měly ještě spoustu krásných květů. Bylo mi líto je nechat jen tak venku, a tak jsem je ostříhala, dala do malého kyblíku a postavila na schody u vchodu do domu. Doma by utrpěly teplotní šok, a tak zůstaly venku. Ještě několik dní mě svými květy krásně vítaly při každém příchodu domů. Byla to taková malá podzimní radost.

U vchodových dveří na mě čekalo další překvapení – zelená kobylka. Nechtěla odskočit 

a já zase nechtěla, aby mi skočila rovnou do domu. Chvíli jsem přemýšlela, co se děje, 

až jsem zjistila, kde je problém. Měla skřípnutou nožičku ve dveřích! Dveře jsem jen trochu uvolnila, kobylku vysvobodila a opatrně ji položila na trávu. A ta? Hned spokojeně odskákala pryč. Ještě že jsme si navzájem pomohly. 

A do třetice jeden méně veselý nález. Když jsem připravovala bazén na zazimování, objevila jsem v něm opravdu hodně velkou housenku. Bohužel chudák nepřežila koupání. Bylo mi jí líto, ale někdy už člověk přijde pozdě.

To byly moje letošní podzimní postřehy ze zahrady. 

I při obyčejném uklízení se člověk může setkat s malými příběhy, 

které mu připomenou, že zahrada žije až do posledních podzimních dnů.