Přehled srpen 26

 Prázdniny se přehouply do druhé poloviny a horké dny a sucho nás pořádně potrápily. Přesto na mě čekal seznam výletů, které jsem si naplánovala a postupně je začala odškrtávat. Jakmile teploty trochu klesly a vzduch byl alespoň trochu snesitelný, 

vyrážela jsem poznávat naše města, výstavy, architekturu i další zajímavosti.

Podruhé v Čáslavi

V Čáslavi jsem již byla, ale nestihla jsem všechno, co jsem chtěla vidět. 

A tak přišlo druhé kolo.

Tentokrát jsem zamířila také do  Stínadel, kde stojí kříž připomínající kněze Matouše Ulického. Je to příběh člověka, který se v temné době rozhodl postavit za svou víru a spravedlnost a za své rozhodnutí zaplatil životem.

Nově opravené Dusíkovo divadlo  nešlo přehlédnout a zajímavé byly také muzejní sbírky. Čáslav tak nabídla další porci historie, architektury i příběhů, které stojí za připomenutí.

Na farmu Bláto jsem jela v podvečer autobusem a poslední spoj domů byl v 19:40 hodin. Teoreticky jsem měla vše stíhat, ale realita byla úplně jiná než jízdní řády.

Autobus mi ujel a situaci zachránil zeť, který mě dovezl domů. 

A kdo za to všechno mohl? Vítr, který nepřál Balonové fiestě 

a pěkně zamíchal celým programem.

Výlet do Loun byl plánovaný od prosince. 

Tehdy jsem byla na prezentaci v Anežském klášteře, kde ředitelka představovala galerii Benedikta Rejta v Lounech. Už fotografie tehdy naznačovaly, že jde o opravdu výjimečné místo.

 Cestou do galerie jsem si samozřejmě prohlédla také samotné Louny. Město mělo co nabídnout a byla by škoda jen projít kolem.

Výstava v galerii byla velmi zajímavá. Nechyběly ani zvukové projekty, které v tamních prostorách získávaly díky jejich akustice úplně jiný rozměr.

Od Loun jsem se přesunula za dalším architektonickým zážitkem

 do vily Volman v Čelákovicích

Ve vile Volman probíhá výstava fotografií Alžběty Jungrové Bez konce a začátku. 

Výstava nabízí nádhernou hru světla, stínů a fotografií

 a samotné prostory vily jsou pro takovou výstavu působivým prostředím.

Od architektury a současného umění jsem se vydala úplně jiným směrem,

 do Kouřimi na lidovou veselici Dožínky.

Letošní program byl rozšířený také o Zbožný průvod, během kterého byl vysvěcen Kříž, 

socha Panny Marie a výklenková kaple svatého Jana Nepomuckého.

Celé odpoledne se neslo ve znamení lidových zvyků, řemesel, ochutnávek a zajímavých ukázek ze života našich předků. Bylo příjemné si připomenout tradice, které jsou součástí našeho kulturního dědictví.

A takový byl můj srpen, trochu historie, trochu architektury, umění, výstavy, lidové tradice a také jeden pořádný autobusový zádrhel.

Horko sice mnohé výlety komplikovalo, ale jakmile počasí dovolilo, byla by škoda zůstat doma. Některá místa jsem navštívila poprvé, jiná podruhé a zjistila, že i při opakované návštěvě je stále co objevovat.

Srpnový seznam výletů se tak zase o něco zkrátil. A jsem zvědavá, kam mě zavede ten zářijový.

Srpen pomalu zavírá své dveře. 
Horké dny, výlety, setkání i malé nečekané příhody zůstanou ve vzpomínkách 
a přede mnou už se otevírá nový měsíc září.

Děkuji vám za vaše návštěvy na mém blogu, za čas, který mým článkům věnujete, 

a především za vaše milé komentáře. Moc si jich vážím a vždy mě potěší, když vím, že moje výlety, fotografie a povídání mají své čtenáře.

Děkuji, že se sem vracíte a putujete se mnou za novými místy, příběhy a zážitky.

Přeji vám krásné poslední letní dny a těším se na vás zase v září. 

Mějte se krásně a šťastnou cestu za dalšími objevy!